Cestování s dětmi: První let

Malý Lojzo po úspěšně zvládnutém prvním letu, zdroj: Vladimir Balušík

 „Vy jste blázni s takhle malým dítětem letět!”

„Vždyť z toho stejně nebude nic mít ona ani vy!”

„Je to přece zbytečný, nebude si to pamatovat, že tam byla!”

Ano, Linda si to pamatovat zřejmě nebude, ale já i Vlado zkrátka věříme, že to, co dítě prožije, byť třeba v půl roce, do určité míry utvoří její osobnost a charakter. Možná se mýlíme, možná máme pravdu, konáme tak ale v našem nejlepším možném přesvědčení. 

Naše děti jsou od útlého věku zvyklé cestovat dlouhé hodiny autem, neboť nám nic jiného nezbývalo, pokud jsme chtěli jezdit z Rumunska do Čech a na Slovensko, abychom navštívili naše rodiny a přátele. Linda s tím nikdy neměla nejmenší problém, ba naopak, jízdu v autě vždy prospala nebo sledovala cestu. A jelikož jsme s Vladem vždy rádi cestovali a ještě v době, kdy jsem byla těhotná, jsme se shodli na tom, že bychom k tomu rádi vedli i naše děti, rozhodli jsme se zkusit, jak bude Linda reagovat na leteckou dopravu. 

Chtěli jsme, aby první zkušební let trval maximálně čtyři hodiny, abychom zkrátka vyzkoušeli, zda cestování letadlem bude představovat pro Lindu problém či nikoliv. Rozhodli jsme se tedy pro ostrov Kypr ležící ve středozemním moři. Cestovali jsme v únoru a to z několika pohnutek. Zaprvé už nám byla zima dlouhá a chtěli jsme alespoň na pár dní za lepším počasím, dalším důvodem byl fakt, že mimo sezónu nebude ostrov plný turistů a potom také na Kypru žije naše kamarádka, která na nás mohla mít mimo sezónu více času (zdravím Tě Cicuška, pokud to čteš ;))  

Letěli jsme z města Cluj - Napoca, které je vzdálené od našeho domova dvě hodiny cesty autem. Rozhodli jsme se přesunout do města již den před odletem, neboť cesty jsou nevyzpytatelné a o těch rumunských to platí dvojnásobně. 

Nastal den D. Já…samozřejmě nervózní, což už je taková klasika a kdyby tomu tak nebylo, tak bych se začala bát, že se něco vážně stane. Vlado…stoický klid. Linda…po tatínkovi. Ano, jsme připraveni! 

 Připraveni na značkách..., zdroj: Nela Balušík

Náš plán byl auto nechat na hlídaném parkovišti blízko letiště. Firma, která parkoviště provozuje, zajišťuje rovněž na letiště transport, což bylo pro nás ideální. Když jsme na parkoviště dorazili, byli jsme ujištěni, že se nám bude někdo ihned věnovat. Tak jsme čekali a čekali..půl hodiny, než si někdo našel čas, aby se zabýval naší rezervací. To už jsem samozřejmě začala nervit, že to rozhodně nestihneme. Naštěstí bylo letiště skutečně nedaleko a u check in nebyla žádná fronta, čímž se náš ztracený čas vykompenzoval. Odbavení i security check proběhli bez problémů a všechno šlo hladce. Do té chvíle, než jsme si u našeho gatu uvědomili, že jsme v autě, které nás zavezlo na letiště, nechali dudlík…jiný samozřejmě nemáme. V tu chvíli jsme si uvědomili, že nás díky tomu možná čeká nezapomenutelný let. A nejenom nás, ale když na to přijde, tak i všechny cestující. Má nervozita lehce stoupla společně s krevním tlakem, snažila jsem se na sobě nedat nic znát. Můj předstíraný klid však nemohl soupeřit s tím Vladovým. Stál vedle mě v řadě s Lindou cumlající si svůj cestovní pas v náručí, jakoby čekal ve frontě na chleba a ještě se usmíval. V tu chvíli jsem nevěděla, jestli mi to víc dodalo odvahu nebo mě spíš naštvala skutečnost, že já takhle klidná být nedokážu. No nic, nějak to dopadne, během letu nás přece vyhodit nemůžou. 

Sedíme na svých místech, ještě jsme překvapivě kromě dudlíku nestačili nic ztratit a Linda se v klidu rozhlíží kolem sebe a zkoumá nové prostředí. Prozatím značka ideál. Půl hodiny před odletem jsme nezapomněli Lindě kápnout do ouška, aby neměla problém se změnou tlaku během letu. Těžko posoudit, zda to bylo díky tomu, nebo máme zkrátka doma rozenou cestovatelku, ale až na krátký pláč ihned po vzlétnutí, zvládlo naše děvčátko celý let bez problémů a bez dalšího křiku.  Rodiče o několik sedadel před námi takové štěstí neměli…Je zvláštní, že jakmile se stanete rodiči, tak Vám přestává vadit pláč dětí, dokonce ho slyšíte rádi, neboť Vám to dává uklidňující pocit, že pokud začne plakat to Vaše, tak v tom nebudete sami (vím, že to tak máte taky, nebudeme si nic nalhávat). Kam vedla naše první cesta z letiště? Koupit dudlíky a pro jistotu rovnou dva! Díky této přípravě proběhl zpáteční let i bez toho vzlétávacího pláče, Linda celou cestu prospala a my se těšili na to, jakou destinaci vybereme pro naše rodinné dobrodružství příště. 

Rodinná pohoda u moře, zdroj: Vladimír Balušík

Celý náš malý výlet byl úžasný a pokud hledáte klidnou destinaci, která Vám má co nabídnout i v zimních měsících, mohu Kypr jedině doporučit. Sice se nevykoupete, ale pro takovou lehčí turistiku je počasí ideální. 

Nela ♥